Nejstarší stopy člověka v Sądecké kotlině jsou staré čtyřicet až patnáct tisíc let. To je mladý paleolit – doba, kdy chladnými údolími putovali lovci s pazourkovou zbraní v ruce.
Zanechali po sobě málo: ojedinělé nálezy, úlomky pazourku. O mnoho víc nezůstalo ani po zemědělcích doby kamenné, kteří sem první přišli orat půdu – neolit zanechal v kotlině jen nečetné stopy.
Hradiště doby bronzové a železné
Výrazněji se zapsali lidé doby bronzové a starší doby železné. V Maszkowicích vybudovali hradiště, užívané mezi 17. a 13. stoletím před Kristem a spjaté s kulturou Otomani-Füzesabony, jejíž střediska ležela převážně na jih od Karpat.
Druhé hradiště, v Marcinkowicích, fungovalo od počátku prvního tisíciletí až do 6. století před naším letopočtem.
V severní části dnešního Podegrodzí se našly stopy púchovské kultury z posledních dvou století před Kristem a kultury przeworské.
Slované se v kotlině objevují v první polovině 6. století – o jejich příchodu svědčí ojedinělé hroby nad potokem Barczynka.
Naszacowice aneb hradiště před Piastovci
V raném středověku byla kotlina již hustě osídlena: bezmála čtyřicet otevřených osad se rozeselo po obou březích Dunajce. Hradiště se naproti tomu stavěla na levém břehu, blízko lesů, kde bylo snáz o dřevo i o úkryt.
Pánem tohoto kraje bylo hradiště v Naszacowicích, založené patrně kolem poloviny 8. století. Archeologové z Archeologického ústavu Jagellonské univerzity pod vedením Jacka Poleského zde kopali od roku 1983 čtrnáct sezon, až do roku 1997.
Odkryli vícedílné hradiště o rozloze asi 15 hektarů, s valy mnohokrát obnovovanými, v nichž ležely vrstvy po požárech. Hradiště mělo čtyři stavební fáze – poslední už piastovskou – a přečkalo začlenění Malopolska do piastovského státu; sloužilo ještě v 11. století. Monografii lokality vydal Poleski roku 2004.
V 9. století vyrostla vedle Naszacowic dvě menší hradiště, v Chełmci a v Marcinkowicích – patrně útočiště, kam se lidé uchylovali v čas nebezpečí. Obě v 10. století zpustla.
Všechna tři se pokládají za místní střediska moci z doby, než sem přišli Piastovci.
První Sącz ležel v Podegrodzí
Kdo hledá kolébku Sącze na starosądeckém náměstí, bude zklamán. První „Sącz“ byl střediskem moci na piastovském pomezí a ležel v severní části dnešní vsi Podegrodzie. Archeologie nenašla v místě dnešního města žádnou osadu starší než lokace.
Nejprve tam stálo hradiště Zamczysko, na ostrožně oddělené příkopem, užívané od poloviny 11. století. Na přelomu 11. a 12. století lehlo popelem.
Nějakých šest set metrů jižněji tehdy vzniklo větší hradiště zvané Grobla, s valem roštové konstrukce. Hořelo a bylo obnovováno nejméně čtyřikrát a sloužilo až do druhé poloviny 13. století.
Právě zde sídlili nejstarší sądečtí kasteláni – vykopávky potvrdily starou hypotézu Andrzeje Żakiho, že sídlo kastelánie je třeba ztotožnit právě s Groblou.
Severně od Grobli se rozvinulo podhradí kolem kostela sv. Jakuba Staršího – patrně panovnické fundace z 11. nebo 12. století. Od onoho „pod hradem“ (pod grodem) se odvozuje jméno Podegrodzie. První písemná zmínka o tomto kostele však pochází teprve z roku 1310.
Sądečtí kasteláni
V písemných pramenech se sądečtí kasteláni objevují od roku 1224. Prvním známým jménem byl Chwalisław, který se účastnil sjezdů Leška Bílého v letech 1224 a 1227.
Kastelán vykonával jménem knížete moc soudní, správní i vojenskou – byl ve své zemi okem, rukou a mečem svého pána. Za Boleslava Stydlivého se sądecká kastelánie řadila k úřadům „střední váhy“, vedle Brzeska, Czechówa, Wojnicze a Zawichostu.
Kolem roku 1273 kasteláni z pramenů mizí jako sfouknutá svíce. Krasnowolski se domnívá, že byli konkurencí pro moc kněžny Kingy – nové paní této země.
A země se už probouzela k novému životu: v letech 1251–1268 bylo Łącko rytířským statkem, který drželi strážci Božího hrobu z Miechowa, roku 1256 se připomíná Podolínec, později připojený k Sądecku.
Kinga od roku 1255 spoluvydávala listiny svého manžela a jejím komorníkem byl v letech 1256–1258 Janusz z rodu Toporů. Velká proměna visela ve vzduchu.
Na starých i nových fotografiích
