Narodila se 5. března 1234 v Ostřihomi jako dcera uherského krále Bély IV. a Marie Laskariny z byzantského císařského rodu. Krev měla tedy královskou z obou stran.
Jako pětileté dítě přišla roku 1239 do Polska a ve Wojniczi byla zasnoubena s Boleslavem, synem Leška Bílého. Svatba se konala v Krakově „po roce 1246“ a manželství bylo, jak praví tradice, čisté.
Paní a kněžna Sącze
Léta Páně 1257, druhého dne měsíce března, v Korczyně, odevzdal kníže Boleslav, jemuž potomci přezdívali Stydlivý, své choti sądeckou zemi. Nikoli jen z rozmaru, nýbrž jako náhradu za věno.
Čtyřicet tisíc hřiven stříbra přivezla uherská princezna, a vše to padlo na pozvedání z popela knížectví, které Tataři roku 1241 ohněm a mečem zpustošili. Historický atlas polských měst pak toto darování spojuje s prostředky vypůjčenými na lokaci Krakova v témže roce.
Jakým právem tuto zemi držela, o tom učenci dodnes lámou kopí. Jedni píší o plném vlastnictví s knížecí mocí, druzí o doživotí, jiní – podle opisu listiny z roku 1661 – o zástavě Sącze a 28 vsí.
Jisté je jedno: od té doby se psala domina et princeps de Sandech, paní a kněžna Sącze.
Ze vsi město
„Založení města roku 1257“ – tak píší průvodce, ale je to zjednodušení. Lokační listina zmizela beze stopy a lokace podle německého práva se opatrně klade do let 1257–1273.
Ještě 4. června 1268 v Korczyně udělila Kinga sądecké fojtství (sołectwo) jakémusi Pyszovi (Pyschon) – Sącz byl tehdy vsí se šoltysem.
Ale už 18. dubna 1273 jmenuje listina osvobozující měšťany od cel fojta Michala, advocatus de civitate nostra Sandecz – fojta „našeho města Sącze“. Mezi těmito daty se ze vsi stalo město. Další celní privilegium přišlo roku 1278.
Půdorys nového města navazoval na spišské a uherské vzory – Košice, Prešov, Levoču, Bardejov, Podolínec – s mírou „malého“ provazce o délce 125 stop. Kinga si z vlasti přivezla nejen stříbro, ale i vzor.
Farní kostel vzaly pod ochranu sv. Alžběta a sv. Markéta – teta a sestra kněžny.
Paní Sącze pečovala i o okolí. Udělovala mlýny v Podegrodzí, osadníky v Gołkowicích osvobodila od daní na 30 let výměnou za mýcení pralesa a farnost v Biegonicích dostala roku 1269 první kostel. Lokační listinu Gołkowic z roku 1276 objevil v Ossolineu prof. Stanko.
Klášter chudých paní
V západní části terasy stanul klášter františkánů s kostelem sv. Stanislava, určený pro dvanáct bratří. Roku 1287 se v něm konala provinční kapitula.
7. prosince 1279 zemřel Boleslav a ovdovělá Kinga odešla do Sącze.
Zakládací listina kláštera klarisek nese datum 6. července 1280. Kinga předala konventu město Sącz s celnicí a 28 vsí – mezi nimi Biegonice, Barcice, Łącko a Zarzecze – s řekami, mlýny, rybníky a brtěmi. Tento majetek patřil k největším mezi polskými klariskami.
Roku 1281 již komunita fungovala a první sestry přišly ze Skały. Papež Martin IV. potvrdil fundaci 2. července 1283 a kolem roku 1285 udělil arcibiskup Jakub Świnka odpustky těm, kdo podpoří stavbu klášterního kostela.
Neobešlo se to bez sporu. Lešek Černý, Boleslavův nástupce, zpochybňoval Kingina práva na Sądecko. Smír, který zprostředkoval biskup Pavel z Przemankowa, jí ponechal sądeckou zemi výměnou za to, že se vzdá Biecze a Korczyna.
Tataři před branami a poslední léta
V prosinci 1287 a lednu 1288 přišla hrůza: tatarský vpád donutil Kingu a sestry k útěku na hrad v Pieninách u Krościenka. Tataři vypálili dřevěný kostel v Biegonicích, který Kinga roku 1288 obnovila.
V lednu toho roku rozprášili Uhři mongolský oddíl circa castrum Zandech – „u hradu Sącz“. Zda šlo o hradiště v Podegrodzí, či o samo město, není známo.
Po bouři přišlo klášterní ticho. Roku 1288 začala Kinga noviciát a 24. dubna 1289 složila profesi do rukou biskupa Pavla. Zda byla formálně abatyší, prameny mlčí; jako abatyše po ní nastoupila Gryfina.
21. září 1291 se rozstonala a 24. července 1292 Kinga zemřela ve Starém Sączi. Pohřbili ji v kapli klášterního kostela.
Zanechala po sobě trvalé dílo. Klarisky uchovaly hudební rukopisy z 13. století – chorální knihy s připsanou polyfonií a zlomek z doby kolem roku 1300, patrně opsaný na místě, s konduktem Omnia beneficia. Po něm dostal jméno dnešní festival staré hudby.
Několik měsíců po Kingině smrti, 8. listopadu 1292, vydal král Václav II. lokační privilegium Nowého Sącze. Pro Kingino město začínala nová, těžší doba.
Na starých i nových fotografiích
