V létě roku 1770, kdy to v Republice ještě vřelo barskou konfederací, vstoupili na jižní okraj Malopolska Rakušané. Záminkou jim byl sanitární kordon proti nákaze, ale hraniční sloupy, které 2. srpna posunuli až k Mogilné, mluvily samy za sebe. Smlouva o dělení z roku 1772 jen zpečetila, co se už stalo: Stary Sącz se stal součástí nové provincie císařství, nazvané Halič. Proto je třeba do kroniky města zapsat obě data – obsazení roku 1770 a dělení roku 1772. Roku 1774 bylo město přiděleno k wieliczskému obvodu a od roku 1784 ke kraji Nowy Sącz.
Císař místo abatyše
Pět set let vládly Sączi klarisky. Josef II., císař osvícený a vůči řádům velmi nedůvěřivý, jim tuto moc odňal jediným tahem pera. Roku 1782 přešly klášterní statky i s městem do císařského vlastnictví. Od té doby se v úředních listinách zapisovaly jako „K.K. Ex-Nonnen Herrschaft Alt-Sandez“, tedy c. k. statky po bývalých jeptiškách. Noviciát byl zavřen a sestrám bylo dovoleno jen dožít svůj život v klášterních zdech. Konvent přišel o cennosti, archiválie i knihovnu, shromažďované od dob zakladatelky.
Na zabraných pozemcích usadila vláda německé kolonisty. Roku 1785 vzniklo na dvoře Podmajerz Neudörfel, samostatná venkovská obec s pravidelnou sítí parcel. Druhá kolonie vyrostla u kláštera františkánů, jehož kostel se roku 1786 stal farností přistěhovalců. Dřívější městská samospráva ustoupila magistrátu. Roku 1783 byl otevřen nový hřbitov u kostela sv. Rocha. Zachovala se naopak kaplička sv. Kingy u studánky, postavená roku 1779.
Františkáni císařské pořádky nepřežili. Dekret Františka I. z 19. října 1814 jejich klášter zrušil a poslední dva bratři byli roku 1815 přeloženi do Krosna. Jejich majetek přešel do cizích rukou: roku 1813 byla sýpka zabrána jako sklad soli, roku 1831 ji koupilo město a přestavělo na radnici (dnes ul. Batorego 25) a kostel s klášterem byly v letech 1854–1855 přestavěny na soud a věznici.
Klarisky zachránila škola. Roku 1811 úřady obnovily noviciát, ale pod podmínkou, že sestry budou vyučovat dívky. Od roku 1813 vedla výuku benediktinka Karolina Wota. Roku 1821 dostala škola vlastní budovu uvnitř klášterních zdí, ke konci století to už byla sedmitřídní obecná škola, od roku 1904 Soukromý dívčí učitelský ústav a roku 1912 byla otevřena Veřejná dívčí škola královny Hedviky.
Rok tří požárů
Rok 1795 se zapsal do paměti města ohněm. 24. dubna, kolem čtvrté ráno, za silného větru vypukl požár. Za necelou půlhodinu strávil 130 domů a 90 stodol, faru, špitál s kostelem sv. Kříže, kapli sv. Barbory, část farního kostela, školu, masné krámy a radnici na rynku. 8. srpna zapálil blesk stodoly a 19. listopadu shořelo ještě 22 domů.
Měšťané nečekali se založenýma rukama. Hned nazítří po prvním požáru žádal magistrát o pomoc. Císař František II. přidělil dřevo z komorních lesů a tři roky daňových úlev a městská rada půjčila peníze 85 vyhořelým. Radnice, kostel sv. Kříže ani kaple sv. Barbory už nikdy obnoveny nebyly. Stavební předpisy se zpřísnily, ale dřevo v Sączi vládlo až do konce 19. století. Když roku 1871 shořely dva podloubní domy, vzniklo na jejich místě prostranství zvané „Maślany“.
Nebezpečnější než oheň bývala nákaza. Na svahu Miejské Góry dodnes trvá cholerový hřbitov z roku 1831. Počet obyvatel rostl nerovnoměrně: roku 1844 jich bylo 3816, po nákaze, hladu a neúrodě roku 1855 už jen 3006. Pak se město vzpamatovalo: kolem 3,9 tisíce roku 1880, téměř 4,6 tisíce roku 1900 a podle Orłowicze 5300 roku 1914.
Sousedé z ulice Staszica
Židé se ve Starém Sączi usazovali pozdě, protože jim po staletí zavíral cestu klášter coby majitel města. Roku 1830 měla farnost 75 protestantů a sotva 20 Židů. Židovská obec byla založena roku 1860, dřevěná synagoga stanula roku 1876 a roku 1905 zděná synagoga v ul. Staszica podle návrhu Józefa Kostańského. Starou dřevěnou zavřeli 21. května 1901. Roku 1880 bylo Židů 325, roku 1900 517 a těsně před válkou tvořili 13 % obyvatel.
V noci z 25. na 26. června 1898 vyplenil dav několik desítek židovských obchodů a domů. Úřady povolaly vojsko, které ve městě zůstalo měsíc. Městská rada drancování odsoudila.
Železnice, lampy a „Sokół“
Roku 1876 projel Sączem první vlak trati z Tarnowa přes oba Sącze až do Budapešti. Nádraží stanulo mimo centrum. Železnice městečko probudila: už roku 1864 rozzářily ulice olejové lampy, roku 1913 nahrazené plynovými. Roku 1874 vznikl dobrovolný hasičský sbor, poučení z mnoha požárů. Roku 1876 byl založen Záloženský spolek, roku 1890 cihelna, roku 1893 koželužna ševcovsko-koželužského družstva, roku 1895 tržiště na bývalém františkánském dvoře a roku 1907 mlýny na Popradu. Od roku 1867 spravovala město městská rada podle haličských zákonů. Roku 1910 byla k městu připojena obec Podmajerz.
Společenskému a vlasteneckému životu dodal ducha „Sokół“. 15. června 1893 svolali advokát Edward Szayer a lékárník Julian Fijałkowski ustavující schůzi, na kterou přišlo 30 lidí. 15. května 1907 byl v ul. Batorego položen základní kámen budovy, kterou bezplatně navrhl Zenon Remi.
Město dlouho usilovalo o školu pro učitele, snahy trvaly od roku 1894. 5. října 1903 byl konečně otevřen učitelský ústav pod vedením Józefa Dobrowolského. Město slíbilo postavit pro něj budovu a přispívat 1000 rýnskými zlatými ročně.
Svatá paní a Velká válka
Po celé století paměť na Kingu trvala. Restaurátorské práce v kostele klarisek probíhaly v letech 1861 a 1893. V červenci 1892 slavilo město týden šestisté výročí smrti zakladatelky. Kardinál Dunajewski přenesl ostatky do nové rakvičky, 24. července sloužil mši s kázáním arcibiskupa Issakowicze a procesí prošlo rynkem. Roku 1901 se Kinga stala patronkou tarnowské diecéze a roku 1905 povolil Pius X. obnovit její kanonizační proces.
Velká válka přišla do Sącze přímo. Roku 1914 odešla mládež z učitelského ústavu do rakouské armády a k Legiím a budovu školy střídavě obsazovala ruská a rakouská vojska. Nowy Sącz byl pod ruskou okupací do 12. prosince 1914 a nazítří do něj vstoupil Piłsudski v čele 1. pluku Legií. Na hřbitově v ul. Węgierské byl zřízen válečný hřbitov č. 348, navržený roku 1915 Gustavem Ludwigem. Roku 1918 už vstupovali seminaristé do Polského vojska.
Na starých i nových fotografiích
